Smutek

Autorka:

Irena Petrová 

Příběh:

Tento týden, od neděle do neděle, byl plný smutných zpráv. Moje zlomená noha je proti tomu úplná prkotina, protože se snažím denně nachodit přes 10 km, akorát mě štve, že mě předbíhají i zdatní senioři. Je to týden úmrtí lidí, které jsem měla ráda. Doba covidí je útrpná, dlouhá, plna zákazů a opatření. Tohle všechno člověk vydrží i přetrpí, pokud nejde o život. V neděli 3. ledna zemřel můj kamarád Slávek

Bohuslav Segeťa

na rakovinu slinivky v pouhých 62 letech. Byl to spolužák mého, tenkrát budoucího muže, Oty a byla s ním neskonalá sranda. Poznali jsme se na chmelu a hlavně na akcích, které kluci pořádali. Slávek byl melancholik, ale se srdcem na dlani. Myslím si, že nebýt covidu, ještě by tu byl. Protože s rakovinou bojoval přes 2 roky. Sedmého ledna zemřela má kamarádka a bývalá kolegyně ze školy. Byla vždy svá, učila němčinu a teď po sobě zanechala malého synka. Karinka Karina Szycsova měla pouhých 46 let, milovala život, 3. roky se prala s nádorem na mozku, bohužel svůj boj prohrála. A dnes zemřel David Stypka v 41 letech. Úžasný zpěvák a muzikant. Taky měl rakovinu slinivky, ale podchycenou včas a nebýt Covid, ještě by tu byl. A já jsem při jeho písních namalovala tuto krásku. On zpíval i o smrti, o rozloučení, o mámě i dětech. Do písniček vepsal svůj život. Já se snažila dát krásce smutek do očí. Zapálila jsem svíčky a motto dnešního dne je: Pokud nejde o život, jde o hovno!

Technika:

Akvarel v kombinaci s perokresbou

Obraz Vám přijde včetně bílého rámu.