Tričko, Víla

Ve své zahradě plné květů sedí kráska. Není to obyčejná kráska, je to vědma. Vidí naši budoucnost, zná minulost, ale žije přítomností. Lidé v ní vidí pomněnkovou vílu. Krásně voní, je milá a usměvavá a umí kouzlit. Kouzlí svým slovem i pohledem. Pozoruje lidská trápení a většinou ví, že se v dobré obrátí. I teď vidí ponurou dobu, kdy padají bomby na města a umírají nevinní lidé. A v jiných městech oslavují konec dlouhé nemoci. Lidé chtějí žít, tvořit a milovat se. Víla ví, že bude zase dobře. Pohladila svou holubici míru a ukázala jí směr, kam má letět. Holubice letí a věřme, že válka skončí a bude mír.